close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

48 hodin 1.

7. october 2014 at 18:00 | Eve |  48 hodin

překlad: Eve

" Čau, puso," řekl mi z druhého konce drátu Tylerův nakřáplý hlas, " nechceš se zastavit?"

" Je už celkem pozdě," podotkla jsem a podívala se na budík na svém nočním stolku. Půl dvanácté v noci, uprostřed týdne. " Ráno mám nultou hodinu."


" No tak," přesvědčoval mě. " Pro jednou tě to nezabije."

" Tylere, jestli propadnu, rodiče mi přestanou platit školu. Musím tam jít."

" Tak aspoň na hoďku. Dobře? Vyhovuje ti to? Vysoká není jen o učení. Musíš se i bavit."

Obrátila jsem oči v sloup. " Copak včera jsem se nebavila?"

" Oh, dej na mě," řekl provokativně. " včera to byla sranda. Proto bysme to dneska měli zopakovat."

Povzdychla jsem si. " Tak jo. Hodinu. Ani o sekundu víc."

" Super. Tak zatím." Zavěsil dřív, než jsem stihla něco říct. Zavrtěla jsem hlavou a zavřela učebnici. Stejně už jsem to měla přečtené. Ráno si to zopakuju.

Převlékla jsem se z vytahané mikiny do uplého trička. Nebylo nic moc, ale bylo o moc lepší, než to, co jsem měla na sobě předtím. Džíny jsem si nechala stejné a vlasy stáhla do culíku. Vypařila jsem se dřív, než jsem se zamyslela, kam jdu. Zajímalo by mě, co by si rodiče mysleli, kdyby Tylera znali.

Bydlel kousek ode mě, ale i kdyby ne, stejně jsem neměla auto. Netopím se v penězích, takže jsem si vystačila s městskou. Školní kolej nebyla ve čtvrti, která by disponovala pouličními lampami, takže venku byla tma a to mě trochu děsilo.

Když jsem na kůžu ucítila závan studeného větru, přitáhla jsem si mikinu blíž k tělu. Možná mi neslušela, ale hřála. Šla jsem s hlavou skloněnou a rukama překříženýma na hrudi a doufala, že se tak trochu zahřeju.

Jakmile jsem došla na konec ulice, uslyšela jsem za sebou pištění pneumatik. Zmateně jsem zvedla hlavu a otočila se a ocitla se ve světlech dvou aut.

" Haló?" zavolala jsem. Asi mě nikdo neslyšel, protože auta nezpomalila. V dálce už jsem viděla Tylerovu bytovku a před sebou cizí auta.

Došla jsem k nim a uviděla nějakého kluka. On mě ale neviděl. V jedné ruce držel baterku, kterou svítil na auto, a v druhé klíč, připravený poškrábat mu lak.

" Hele, co si myslíš, že děláš?" zeptala jsem se ho pobouřeně. Leknutím poskočil a upustil klíče. Otočil se a kuželem baterky mi osvítil tvář. " Můžeš toho nechat? Bolí mě oči."

" Aha, to seš jenom ty," oddychl si. " Myslel jsem, že je to ten řitopich, co mu patří tahle kára."

" Harry?" zeptala jsem se nevěřícně. Ten hlas bych poznala všude.

" Jo, v celý svý kráse."

" Co to děláš?"

" Jako co to vypadá?" odfrknul si, zvedl klíčky a pokračoval v tom, v čem jsem ho před chvilkou vyrušila.

" Nechápu, jak jsi mohl vůbec udělat střední, když tu takhle kriminálničíš. Proč někomu škrábeš auto? Za tohle se můžeš dostat do pěknýho průseru!"

" Musíš tak řvát? Jen na nás strhuješ pozornost. A co se staráš? Je to moje věc, ne tvoje."

Zamračila jsem se, ačkoliv to nemohl vidět. S Harrym jsem se bohužel už nějakou dobu znala. Chodili jsme na stejnou střední. Byl to jeden z těch, kterým jsem se vyhýbala. On na mě ale naopak trochu cílil. Kdykoliv jsme se potkali, nezapomněl něco úsečného podotknout. Nikdy jsem ho neměla ráda. Netřeba tedy říkat, že jsem jeho společnost nevyhledávala.

" Co vůbec děláš tak pozdě venku? Nemusíš se učit na nějakej velkej test nebo něco? Seš do toho přece celá žhavá. Šokovalo by mě, kdybys měla nějakej osobní život. A co to máš do prdele na sobě? Vypadáš jak šlapka."

" To teda nevypadám!"

" Nevzpomínám si, že bys takovýhle hadry nosila na střední. Ale možná jsme se jen málo vídali," řekl s úšklebkem. Měla jsem chuť dát mu facku. To je takovej kretén a vždycky byl. Nikdy se nezmění.

" Jseš pořád stejnej. Mám lepší věci na práci, než tu s tebou okounět. Nevím, proč se s tebou vůbec bavím. Užij si to tu, ty malej nevyspělej zvrhlíku."

" Je fuška nebejt zvrhlej, když máš takovej výstřih," namítl. Užuž jsem chtěla odpovědět, ale v tom mě oslepilo jasné světlo, a oba jsme ztuhli. " Do hajzlu," zamumlal.

" Co je? Co se děje?" zeptala jsem se nechápavě.

" Buďte tak laskavi a odstupte od toho auta," promluvil na nás strážníkův hlas. Srdce se mi rozbušilo jak splašené.

" Poldové," vysvětlil mi rychle.

Počkat... poldové?!
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama