
Chvilku bylo ticho a potom se zeptal: " Kolik máš času?"
" Ve čtyři musím pro ségru do družiny. Proč?"
" Nezavolala bys mámě, že to nestíháš?"

Svraštila jsem čelo. " Co?"
" Nemohla bys jí zavolat a dělat, že máš něco neodkladnýho?"
" A co bych jako celou tu dobu dělala?" zajímala jsem se.
" Nevím, něco se mnou?" pokrčil rameny. Stáhl ruku pod stůl a pohladil mě po koleni. " Mohli bysme zajet na výlet. Když přijdeš domů normálně, nikdo nic nezjistí."
Pár vteřin jsem se na něj dívala, rozvažovala jsem o tom. Představila jsem si, že sedím na břehu a předstírala, že jsem se ztratila. Telefon bych nechala někde za sebou a dělala, že nejsem. Mohla bych pak být volná. Nemusela bych přemýšlet. Udělat si čas na sebe. Vydechla jsem. " Ne že to někomu řekneš."
" Klídek."
Když jsem vytáčela číslo, prohlížela jsem si jeho obličej a říkala si, jak zvláštní bylo, že jsme nějakou úplnou a divnou náhodou byli jen kamarádi. Kamarádi, kamarádi. V duchu jsem si to slovo opakovala a snažila se mu porozumět.
Ve sluchátku zapraskalo. Ozval se ženský hlas.
" Dobrý den," řekla jsem. " Tady Grace de Rossi. Volám kvůli mojí sestře, Heidi, z druhé cé. Jen vás chci informovat, že to na čtvrtou nestíhám a trošku se proto opozdím."
Sekretářka mi odpověděla, že to chápe, že se takové věci stávají a že s Heidi ráda počká, jak bude potřeba. Poděkovala jsem a zaklapla telefon. " Shořím v pekle."
Harry s úsměvem zavrtěl hlavou. Byl ohromen a já s ním. Jediný prostý telefonát a měli jsme před sebou tři hodiny volna. " Nikdy mě nepřestaneš překvapovat."
Zaplatil a vydali jsme se k autu. Vymotali jsme se z náměstí, projeli kolem trafiky a u Westminsterského paláce zahli doprava a pak zase doleva. Míjeli jsme auta, budky, stromy a do vlasů nám foukal vítr.
Jak jsme se přiblížili k pobřeží, vzduch se změnil, ochladil. Zaparkovali jsme u hráze a sešli po pěšině ke shluku dubů a bříz. Cesta se zúžila a ke konci se vlnila. Zakopla jsem o vykukující kořen. Z větve nad námi vyletěl pták a hlasitě zařval.
Došli jsme na paseku, která se svažovala k řece. Na druhém břehu byly louky a nad námi modré nebe. Harry si sedl na trávu a zadíval se dolů na řeku. Položila jsem se vedle něj a z hluboka jsem se nadechla.
" Už jsem zapomněla, jak je to tady hezký. Takový voňavý a čistý. Jako bysme ani nebyli v Londýně."
" Hlavně je tu ticho. A žádní čumilové."
" To jo."
Harry utrhl stéblo trávy a hodil ho do vody. Otočil se na mě. " Nechceš si zaplavat?"
Zarazila jsem se. " Jako teď? V řece?"
" Proč ne?"
" Bude hrozně studená."
Sundal si bundu a rozepl přezku na pásku. " Bojíš se?"
" To ne, ale nemám s sebou plavky."
Mávl rukou a ukázal na sebe. " Já taky ne."
Zamračila jsem se a sledovala, jak si přetahuje přes hlavu tričko a vysvléká džíny. Boxerky si nechal. Nad jejich lemem mu vyrůstaly jemné chloupky. Nachytal mě, jak se dívám, a zeptal se: " Nic?"
Chvíli jsem odolávala jeho pohledu a pak se usmála. " Tak když jinak nedáš."
Vstala jsem a vyzula si boty, stáhla kalhoty, svlékla svetr. Harry vykročil k vodě. Skočil, ani jsem nemrkla. Překřížila jsem si ruce ve snaze se maličko zahřát a čekala, až vyplave.
" Jaký to je?" zavolala jsem, když se vynořil. Kudrnaté vlasy měl splihlé.
" Parádní. Pojď."
" Tak jo," zamumlala jsem odhodlaně, ale spíš jsem jen chtěla přesvědčit sama sebe. Přitáhla jsem si kolena k tělu a skočila stejně jak on.
Ten šok byl neuvěřitelný. Bylo to jak vypadnout z letadla a zřítit se doprostřed ledu. Studené, chladnokrevné, mrazivé. Vyjekla jsem a zalapala po dechu. " Do prdele! Sakra!"
Harry se usmál. " Je to dobrý, ne?"
" Je to příšerný!"
Doplaval ke mně. Voda mu visela na řasách a stékala po tvářích i krku. Kůže se mu leskla. Zeptal se: " Nevydržíš to?"
Místo odpovědi jsem na něj cákla. Oplatil mi to. Chtěl mě potopit, ale povedlo se mi uplavat. Chytila jsem se za vyčuhující větev nade mnou a zaklonila hlavu. Potopil se a vyplaval vedle mě.
" Sluší ti to," řekl.
Bylo to tak laciné, že jsem se musela zasmát. " No jo, hrozně."
" Máš fialový rty." Jedním prstem se dotkl mých rtů, jako by z nich chtěl tu zimu setřít. Pohlédl mi zpříma do očí. Rozbušilo se mi srdce.
" Taky nevypadáš, že by ti bylo zrovna teplo," zašeptala jsem.
" Možná bysme měli vylézt."
" Rozhodně."
Ale ani jeden jsme se nepohli.
Naklonil se ke mně a zlehka mě políbil. Měl ledové rty a studil. Prsty mi prohrábl vlasy a tělem se o mě otřel. Zabořila jsem mu nos do prohlubně na krku a vtiskla mu tam polibek. Objal mě a zrovna tu v chvíli k nám ze souše dolehla melodie jeho mobilu.
Nech to být, zaříkala jsem ho v duchu, zůstaň tady. Ale pustil mě a omluvně pokrčil rameny.
" Promiň."
" V pohodě."
Pustili jsme větev a vyšplhali na břeh. Harry si prošacoval bundu a když uviděl, kdo mu volal, trochu se zachmuřil a poodešel o kousek dál. Sebrala jsem ze země svůj svetr a začala se sušit. Zuby mi jektaly zimou.
Harry ukončil hovor a vrátil se ke mně. Jeho výraz byl jiný, než předtím, vážný. " To byl Zayn."
" Nějakej problém?"
" Liama odvezli do nemocnice. Prej zkolaboval."












