
Ležela jsem v posteli a psala textovku. Trochu jsem si připadala, jak štvaná zvěř. Liam byl vedle mě a sledoval, jak jsem ťukala prsty do klávesnice. Když jsem byla hotová, přetočil se na bok a podepřel si hlavu pěstí.
" Na co myslíš?" zeptal se mě.
Myslela jsem na Harryho. Večer mi volal, jestli nechci přijít. Liam funěl na gauči a já jedla pizzu, kterou objednal, ale usnul dřív, než ji poslíček donesl. Dívala jsem se na film v televizi a Liam každou chvíli zavrněl a v klidu si spal, jako bych tam ani nebyla. Myslela jsem si, že jsem mohla odejít - vrznout si s Harrym a na snídani se vrátit. A klidně jsem mohla.

Napadlo mě, co by Liam udělal, kdybych mu to řekla. Pokradmu jsem na něj pohlédla. Měl rozcuchané vlasy a bezbarvé rty. Nevypadáš vůbec dobře, pomyslela jsem si. Co se to s tebou děje poslední dny?
Zatahal mě za vlasy. " Zlobíš se?"
" Musím do školy."
" Dneska máš až na jedenáct."
Poškrábala jsem se na nose. " Mám nějaký zařizování."
" Jako jaký?"
" Musím se jít domů převlíknout a pak do papírnictví."
" Půjdu s tebou."
" To ne."
" Proč ne?"
" Protože to zvládnu sama," odpověděla jsem a natáhla se, abych ho pohladila po tváři, ale setřásl mě. Zkroutil rty, jako bych mu dala do pusy něco kyselého.
" Poslední dobou na mě vůbec nemáš čas."
Pod kůží mě zasvrběl vztek. Co po mně všichni ti chlapi pořád chtěli?
Založil si ruce. " Za minulej tejden jsme se viděli asi tři hodiny čistýho času."
Vzdychla jsem a vylezla z postele. Na tyhle řeči jsem neměla náladu. Odešla jsem k oknu a podívala se na cestu před domem. Přála jsem si, aby už bylo jedenáct a já seděla v posluchárně. Zkontrolovala jsem si mobil. Měla jsem tři zprávy. Jednu od mámy, abych odpoledne vyzvedla Heidi z družiny, druhou od Nnenny, že na mě počká před školou, a třetí od Harryho. Rozklikla jsem ji.
Zajdem na oběd?
" Kdo to je?" zeptal se Liam a přisunul se blíž, aby se mohl podívat. Já jsem ale telefon odtáhla. Odepsala jsem:
Musím na přednášku.
" Fakt," slídil Liam. " Kdo ti furt píše?"
" Hele, nezvídej, jo. Tohle je soukromý."
Plácl sebou zpátky na postel a pustil televizi. Zesílil ji nahlas. Nahla jsem se a smířlivě ho poplácala po břiše. " Říkala jsem ti, že si potřebuju něco zařídit," řekla jsem.
Harry odpověděl: Nezájem. V 1 v Polpo Soho.
Zašklebila jsem se a mobil si schovala. Liam odlepil oči od televize a podíval se na mě. Vzala jsem si ze stolku hodinky a natáhla k němu ruku.
" Pojď, vyprovodíš mě."
Svraštil na mě čelo. " Uvidíme se dneska ještě?"
" Musím se učit na zkoušku."
" Mohli bysme večer někam zajít."
Trhla jsem rameny, jako by ta věta byla moc složitá. " Tak se pak třeba stav," odvětila jsem. " Je mi to jedno."
Rozčílil se. " Aha, tobě je to jedno. Tak mně teda taky." Prosmýkl se kolem mě a odešel do koupelny. Zavřel se tam, ani se neotočil.
Zavrtěla jsem hlavou a zapla jsem si bundu. " Tak já padám."
Nic, ticho.
Nnenna se zastavila těsně před restaurací, nakoukla dovnitř a otočila se na mě. Oči jí svítily. " Ty tam jako fakt jdeš?"
" Jo."
" A co Liam?"
" Už jsem ti řekla, že s Harrym o nic nejde, ne?"
" Je mi tě líto," řekla.
" No jo, to už jsi říkala. Něco novýho tam nemáš?"
" Jenom to, že by sis z něj mohla přestat dělat prdel."
Nevěděla jsem, co na to odpovědět, takže věta vyšla do ztracena. Sklopila jsem oči a podívala se na hodinky, které jsem měla na zápěstí. Měla jsem pět minut zpoždění.
" Jen abys věděla," pokračovala Nnenna. " mám z toho pěkně blbej pocit."
" To jsem pochopila. Ale věř mi, vím, co dělám."
" Kdyby ti byl Styles ukradenej, už dávno bys ho pustila k vodě." Založila si ruce. " Seš dost trapná."
Vzdychla jsem a koukla se na ni. Černá kožená bunda na ní visela jak vždycky, rozervané džíny jí obepínaly zadek a výraz jejího obličeje byl mrzutý. Ale byla to moje jediná kamarádka, tak jsem si to tak nebrala.
" Od pěti mám volno," řekla jsem. " tak co kdybysme něco podnikly?"
Nnenna nadutě pohodila hlavou. " Celá žhavá."
" Jak chceš. Ale teď dělej, už vypadni. Chci se jít naobědvat."
Naposledy se zamračila, prosmýkla se kolem mě a odkráčela.
Pomalu jsem otevřela dveře restaurace. Okamžitě mě do nosu praštila teplá vůně jídla. Připadala jsem si jak divoženka, která přišla z mlhy do civilizace. Harry seděl u stolu pro dva a listoval jídelním lístkem. Jak mě uviděl, přejel mě pohledem.
" Jdeš pozdě," odvětil.
" Trochu."
" Nebyl jsem si jistej, jestli přijdeš. Myslel jsem, že děláš chůvu Liamovi."
Přitáhla jsem si židli. " Dělala jsem to celej večer."
" A co se teda stalo?"
Trhla jsem rameny. " Bylo mu zas blbě. Tekla mu krev z nosu a měl teplotu."
" Chudáček."
" Nech toho, ty hňupe. Bylo tam krve jak na zabíjačce. Skoro jsem se poblila."
" A poblila?"
" Ne."
" No vidíš. Seš hrdinka."
Obrátila jsem oči v sloup. " Jasně, bouchni šampáňo."
" Teda, seš dneska nějaká drsná," zamumlal. " Zase problémy ve škole?"
Zavrtěla jsem hlavou. " Na takový, jaký myslíš."
" Co to jako znamená?"
" To, že se děkan rozhodl, že mě sedře z kůže. Honí mě jak nadmutou kozu. Pořád se mu na mně něco nelíbí." Z těžka jsem si povzdychla. " S takovou tu vejšku nikdy nedodělám a máma mě vyrazí z bytu."
" Tak pojď bydlet ke mně."
Trefa.
" Ses pomátl, ne?"
Zakřenil se. " Možná. Ale chceš poradit?" Posunul vázu s kytkami, aby na mě pořádně viděl. " Seš kvůli Liamovi profláklá, tak na sebe neupozorňuj, soustřeď se na učení a vyhni se problémům. Když si budeš na profesory otevírat klapačku, je jasný, že budou vyvádět."
Protáhla jsem čelist. Tohle mu docela šlo. Člověk by řekl, že myslel jen na sebe a že na nic dalšího nebyl schopný myslet, ale občas se s ním dalo mluvit i normálně. Třeba teď mluvil jak vědma.
" Dělám to, protože na mě divně čumí."
" To na mě taky a nerozčiluje mě to."
" Jenomže ty seš za to placenej. U mě mají za to, že když chodím s celebritou, neberu školu vážně a jen si krátím čas. Čekají, až něco spletu, aby si mohli mnout ruce."
" Hajzlové."
Pokývala jsem hlavou. Bylo uklidňující, že mě chápal.












