close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední podzim Liama Payna 5. Kolaps 1/2

31. may 2014 at 19:43 | Eve |  Poslední podzim Liama Payna

Ležela jsem v posteli a psala textovku. Trochu jsem si připadala, jak štvaná zvěř. Liam byl vedle mě a sledoval, jak jsem ťukala prsty do klávesnice. Když jsem byla hotová, přetočil se na bok a podepřel si hlavu pěstí.

" Na co myslíš?" zeptal se mě.

Myslela jsem na Harryho. Večer mi volal, jestli nechci přijít. Liam funěl na gauči a já jedla pizzu, kterou objednal, ale usnul dřív, než ji poslíček donesl. Dívala jsem se na film v televizi a Liam každou chvíli zavrněl a v klidu si spal, jako bych tam ani nebyla. Myslela jsem si, že jsem mohla odejít - vrznout si s Harrym a na snídani se vrátit. A klidně jsem mohla.



Napadlo mě, co by Liam udělal, kdybych mu to řekla. Pokradmu jsem na něj pohlédla. Měl rozcuchané vlasy a bezbarvé rty. Nevypadáš vůbec dobře, pomyslela jsem si. Co se to s tebou děje poslední dny?

Zatahal mě za vlasy. " Zlobíš se?"

" Musím do školy."

" Dneska máš až na jedenáct."

Poškrábala jsem se na nose. " Mám nějaký zařizování."

" Jako jaký?"

" Musím se jít domů převlíknout a pak do papírnictví."

" Půjdu s tebou."

" To ne."

" Proč ne?"

" Protože to zvládnu sama," odpověděla jsem a natáhla se, abych ho pohladila po tváři, ale setřásl mě. Zkroutil rty, jako bych mu dala do pusy něco kyselého.

" Poslední dobou na mě vůbec nemáš čas."

Pod kůží mě zasvrběl vztek. Co po mně všichni ti chlapi pořád chtěli?

Založil si ruce. " Za minulej tejden jsme se viděli asi tři hodiny čistýho času."

Vzdychla jsem a vylezla z postele. Na tyhle řeči jsem neměla náladu. Odešla jsem k oknu a podívala se na cestu před domem. Přála jsem si, aby už bylo jedenáct a já seděla v posluchárně. Zkontrolovala jsem si mobil. Měla jsem tři zprávy. Jednu od mámy, abych odpoledne vyzvedla Heidi z družiny, druhou od Nnenny, že na mě počká před školou, a třetí od Harryho. Rozklikla jsem ji.

Zajdem na oběd?

" Kdo to je?" zeptal se Liam a přisunul se blíž, aby se mohl podívat. Já jsem ale telefon odtáhla. Odepsala jsem:

Musím na přednášku.

" Fakt," slídil Liam. " Kdo ti furt píše?"

" Hele, nezvídej, jo. Tohle je soukromý."

Plácl sebou zpátky na postel a pustil televizi. Zesílil ji nahlas. Nahla jsem se a smířlivě ho poplácala po břiše. " Říkala jsem ti, že si potřebuju něco zařídit," řekla jsem.

Harry odpověděl: Nezájem. V 1 v Polpo Soho.

Zašklebila jsem se a mobil si schovala. Liam odlepil oči od televize a podíval se na mě. Vzala jsem si ze stolku hodinky a natáhla k němu ruku.

" Pojď, vyprovodíš mě."

Svraštil na mě čelo. " Uvidíme se dneska ještě?"

" Musím se učit na zkoušku."

" Mohli bysme večer někam zajít."

Trhla jsem rameny, jako by ta věta byla moc složitá. " Tak se pak třeba stav," odvětila jsem. " Je mi to jedno."

Rozčílil se. " Aha, tobě je to jedno. Tak mně teda taky." Prosmýkl se kolem mě a odešel do koupelny. Zavřel se tam, ani se neotočil.

Zavrtěla jsem hlavou a zapla jsem si bundu. " Tak já padám."

Nic, ticho.


Nnenna se zastavila těsně před restaurací, nakoukla dovnitř a otočila se na mě. Oči jí svítily. " Ty tam jako fakt jdeš?"

" Jo."

" A co Liam?"

" Už jsem ti řekla, že s Harrym o nic nejde, ne?"

" Je mi tě líto," řekla.

" No jo, to už jsi říkala. Něco novýho tam nemáš?"

" Jenom to, že by sis z něj mohla přestat dělat prdel."

Nevěděla jsem, co na to odpovědět, takže věta vyšla do ztracena. Sklopila jsem oči a podívala se na hodinky, které jsem měla na zápěstí. Měla jsem pět minut zpoždění.

" Jen abys věděla," pokračovala Nnenna. " mám z toho pěkně blbej pocit."

" To jsem pochopila. Ale věř mi, vím, co dělám."

" Kdyby ti byl Styles ukradenej, už dávno bys ho pustila k vodě." Založila si ruce. " Seš dost trapná."

Vzdychla jsem a koukla se na ni. Černá kožená bunda na ní visela jak vždycky, rozervané džíny jí obepínaly zadek a výraz jejího obličeje byl mrzutý. Ale byla to moje jediná kamarádka, tak jsem si to tak nebrala.

" Od pěti mám volno," řekla jsem. " tak co kdybysme něco podnikly?"

Nnenna nadutě pohodila hlavou. " Celá žhavá."

" Jak chceš. Ale teď dělej, už vypadni. Chci se jít naobědvat."

Naposledy se zamračila, prosmýkla se kolem mě a odkráčela.

Pomalu jsem otevřela dveře restaurace. Okamžitě mě do nosu praštila teplá vůně jídla. Připadala jsem si jak divoženka, která přišla z mlhy do civilizace. Harry seděl u stolu pro dva a listoval jídelním lístkem. Jak mě uviděl, přejel mě pohledem.

" Jdeš pozdě," odvětil.

" Trochu."

" Nebyl jsem si jistej, jestli přijdeš. Myslel jsem, že děláš chůvu Liamovi."

Přitáhla jsem si židli. " Dělala jsem to celej večer."

" A co se teda stalo?"

Trhla jsem rameny. " Bylo mu zas blbě. Tekla mu krev z nosu a měl teplotu."

" Chudáček."

" Nech toho, ty hňupe. Bylo tam krve jak na zabíjačce. Skoro jsem se poblila."

" A poblila?"

" Ne."

" No vidíš. Seš hrdinka."

Obrátila jsem oči v sloup. " Jasně, bouchni šampáňo."

" Teda, seš dneska nějaká drsná," zamumlal. " Zase problémy ve škole?"

Zavrtěla jsem hlavou. " Na takový, jaký myslíš."

" Co to jako znamená?"

" To, že se děkan rozhodl, že mě sedře z kůže. Honí mě jak nadmutou kozu. Pořád se mu na mně něco nelíbí." Z těžka jsem si povzdychla. " S takovou tu vejšku nikdy nedodělám a máma mě vyrazí z bytu."

" Tak pojď bydlet ke mně."

Trefa.

" Ses pomátl, ne?"

Zakřenil se. " Možná. Ale chceš poradit?" Posunul vázu s kytkami, aby na mě pořádně viděl. " Seš kvůli Liamovi profláklá, tak na sebe neupozorňuj, soustřeď se na učení a vyhni se problémům. Když si budeš na profesory otevírat klapačku, je jasný, že budou vyvádět."

Protáhla jsem čelist. Tohle mu docela šlo. Člověk by řekl, že myslel jen na sebe a že na nic dalšího nebyl schopný myslet, ale občas se s ním dalo mluvit i normálně. Třeba teď mluvil jak vědma.

" Dělám to, protože na mě divně čumí."

" To na mě taky a nerozčiluje mě to."

" Jenomže ty seš za to placenej. U mě mají za to, že když chodím s celebritou, neberu školu vážně a jen si krátím čas. Čekají, až něco spletu, aby si mohli mnout ruce."

" Hajzlové."

Pokývala jsem hlavou. Bylo uklidňující, že mě chápal.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Poslední podzim Liama Payna

Poslední podzim Liama Payna

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama