
" Šikanovaná! Moje dcera!" zakřičel táta, jen co se za námi zabouchly domovní dveře. " Jak sis to mohla nechat líbit? To jseš vážně takový máslo?"
Zahanbeně jsem sklopila pohled ke svým botám a pokrčila rameny. Takhle to šlo už při nejmenším hodinu, od chvíle, co jsme opustili ředitelnu. Taťka měl celou dobu hlavní slovo, křičel na mě a já jsem neměla slov, protože ve všem, co mi řekl, měl pravdu. Byla jsem máslo.
" A dívej se na mě aspoň, když s tebou mluvím!"
" Neřvi na ni, copak nevidíš, jak je z tebe vybobkovaná?" zavrčela na něj mamka a zula si svoje lodičky. Uklidila je do botníku a založila si ruce v bok. " Jako by toho už takhle neměla málo. Ječ si na tu svoji novou mladou husičku, co ti zahřívá postel, ne tady na nás. Janie, ty jsi přece takové trdlo," zavrtěla nade mnou hlavou.
Mlčky jsem si sundala boty a napřímila se. " Jdu k sobě," zinformovala jsem je jednoduše a jen v ponožkách se vydala ke schodišti.
" Vem si papuče, nechoď po té studené dlažbě naboso, budeš nemocná," řekla mi mamka a hodila mi moje světle modré papuče k nohám. Nazula jsem si je a pokračovala v cestě.
" Nikam! Zůstaneš tady," zarazil mě táta.
Znovu jsem se tedy zastavila a s rukou na zábradlí se na něj otočila. " Proč?" zakňučela jsem.
" Protože si o tom musíme promluvit," odpověděl a založil si ruce na prsou. Do háje, ruce ne. Kdykoliv zaujal tenhle postoj, nevěstilo to nic dobrého. Tohle a ještě škrábání na bradě.
" Co chceš vědět? Šikanovali mě, to ti nestačí? Mám ti popsat, jak mi strkali hlavu do záchodu?" ušklíbla jsem se.
Mamka si šokovaně dala ruku přes pusu. " Oni ti strkali hlavu do záchodu?"
" Ale ne, to byl jen příklad," protočila jsem panenky.
" Chci vědět, proč sis to, pro pánakrále, nechala líbit?" zadíval se na mě táta nechápavě.
Pohodila jsem hlavou. Vypadal tak majestátně a sebevědomě. Určitě to pro něj byla rána, když mu to ředitelka řekla. Já, Jane Maria Solisová, dcera majitele C Transport Industries, jsem se ve třídě nechala šikanovat dětmi bezvýznamných lidí. Nepřípustné.
" Pojď sem, Jane," vyzvala mě mamka.
Povzdychla jsem si a sešla schody dolů. Obešla jsem taťku obloukem a postavila se před mamku. Seděla na barové stoličce u kuchyňského pultu a poklepávala gelovými nehty do jeho desky. Kývla na druhou stoličku a naklonila se dopředu.
" Sedni si."
Sedla jsem si a natočila se k ní bokem.
" Co je?" Natáhla jsem se pro dózu se sušenkami a rovnou si jednu dala do pusy. " Máme mléko?" zeptala jsem se jí.
" V ledničce."
Automaticky jsem vstala a přešla k lednici. Vzala jsem krabici s mlékem a ze dřezu si vytáhla sklenku.
" Tak snad si tu sklínku nejdřív opláchneš, než do ní to mléko naleješ, ne?" zeptal se mě táta pohoršeně. Vydechla jsem a položila krabici na linku. Pustila jsem vodu a rychle pod ní skleničku omyla. Utřela jsem ji do utěrky a konečně ji naplnila mlékem.
" Stačí?" zvedla jsem obočí.
" Jane," pokárala mě mamka. Taťka se jenom zamračil.
Posadila jsem se zpátky na židličku a zakousla se do další sušenky. Vydatně jsem ji zapila mlékem a tázavě jsem se po obou podívala. Mamka se koukla na tátu, který se s naprosto nečitelným výrazem ležérně opíral o futro, a položila mi ruku na koleno.
" Co bys řekla na dovolenou, Jane?"
" Cože?"
" No," usmála se.
" Vždyť je březen," zamrkala jsem. Půlka pololetí. To znamenalo nejvíc písemek a zkoušení. Nemohla jsem si dovolit ani dostat chřipku, natož tak odjet někam na dovolenou.
" Přišla by ti vhod," pokračovala mamka. " Po tom incidentu ve škole, kvůli tomu našemu rozvodu a..." odmlčela se a těkla očima k tátovi. Nehl brvou. " … a vůbec. Připadá nám, že je toho na tebe poslední dobou moc a potřebuješ si odpočinout."
Na sucho jsem polkla. " Ale..."
Taťka se odlepil ode dveří a vykročil ke mně. Poplácal mě po ramenou a dlouze se mi zpříma zadíval do očí.
" Můžeš si vybrat jakékoliv místo chceš, úplně sama. Zimu a hory, nebo léto s mořem..."
" Ale vy přece musíte chodit do práce. Kdo se mnou pojede?" zablekotala jsem zmateně.
Táta pokrčil rameny. " Alessandra. Tu ve škole nikdo postrádat nebude."
" Alessandra?" vyvalila jsem na něj oči.
" Alessandra," přikývla i mamka.
" Tak na to zapomeňte!" vykřikla jsem a vyskočila na nohy. Postavila jsem se ale moc rychle, stolička, na které jsem seděla, se překotila a praštila o zem. Ups.
" Zvedni tu židli a sedni si zpátky," přikázal mi táta stoicky.
První část jeho prosby jsem splnila, ale to bylo všechno. Zpátky už jsem si nesedla. Místo toho jsem si zpupně založila ruce na prsou. Taťka mě trpělivě sledoval. Přešlápla jsem na druhou nohu a uhla pohledem do strany. Kruci.
" Prosím tě, Jane," řekla mamka a obrátila oči v sloup. Co je na tom, že jsem se chovala jako děcko? Nechtěla jsem nikam jezdit, chtěla jsem se jen zavrtat do postele a už nikdy nevylézt. A nebo aspoň v příštích pár dnech určitě. Nevěděla jsem, co jsem udělala tak špatného, že se mě chtěli zbavit?
" Já nikam nechci jet," vyhrkla jsem a zhroutila se na židličku. Vytryskly mi slzy a v krku mi narostl hořký knedlík. Rozbrečela jsem se a mezi vzlyky střídavě křičela a prosila.
" Kuřátko, my pro tebe přece chceme jen to nejlepší," konejšila mě mamka, zatímco mě hladila po vlasech.
" Jo? A proto mě chcete odklidit kamsi do prdele? Kdy jste to vůbec stihli vymyslet?"
" Bacha na jazyk, slečinko," zasyčel táta. Vrhla jsem na něj nejhnusnější pohled, jakého jsem byla schopná, a zabořila hlavu mamce do klína, stejně, jako když jsem bývala malá a něčeho jsem se bála.
" Když jsi šla ve škole na záchod," odpověděla mamka.
" Aha. Skvěle. Nemohl by se mnou jet teda aspoň Matteo?"
" Jane, Matteo má teď úplně jiné starosti."
Slyšela jsem, jak taťka otráveně zafuněl. To dělal vždycky, když přišla na Mattea řeč.
" Můžeš mi říct, co máš proti Alessandře?" zeptal se, aby odvedl téma.
" Všechno," zamumlala jsem mamce do sukně.
" Víc ze široka už by to nešlo?" namíchl se.
Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Utřela jsem si slzy do rukávu trička a nahlas popotáhla. " Chová se, jako by jí patřil celej svět. Je blbá a namyšlená a pořád se jí na mně něco nelíbí. Nepamatuje si ani, kolik mi je. Je to prostě kráva-"
Plesk.
Taťka se napřáhl a vlepil mi takovou, že se mi jenom tak tak povedlo udržet rovnováhu a nesletět na zem. V zápětí jsem měla pocit něčeho těžkého, jako by almary, která mi spadla na hlavu. Místnost se se mnou zatočila a na chvilku se mi zatmělo před očima. Tvář mě začala pálit až později.
" Bruci!" vřískla mamka a praštila taťku pěstí do ramena. Chytla jsem se za hořící líc a vší silou zadržela nové slzy, které se mi neuvěřitelnou rychlostí draly do očí.
" Na tu dovolenou prostě pojedeš a pojedeš na ni s Alessandrou a basta. Já se tu s tebou vůbec nebudu dohadovat, holčičko. Je ti čtrnáct a tím pádem nás budeš poslouchat. Jsi ještě dítě, Jane, tak si to laskavě uvědom. Teď zmizni do svého pokoje a nevylízej, dokud ti to nedovolím, jasné?" zaječel na mě táta z plna hrdla, až se nábytek otřásl, a odkázal mě prstem na schodiště.
" Běžte se oba bodnout," vykuckala jsem, rozutekla ke schodům a rychle je vystoupala. Vrazila jsem k sobě do pokojíku, padla na postel a z plných plic se rozplakala. Za ten den snad podesáté.

Druhý den ráno jsme seděli u stolu a snídali.
" Vybrala jsem si, kam pojedu na tu dovolenou," oznámila jsem rodičům.
" No výborně. Kam?" zareagoval ihned taťka.
Pustila jsem lžičku a podstrčila mu katalog, který mi mamka včera večer s tím, ať se podívám, přinesla. Nejdřív jsem se naštvala, vyhodila ji z pokoje a katalog obloukem švihla do kouta. Když jsem ale později v noci nemohla usnout, neodolala jsem a přece jenom do něj nakoukla. Obrázky luxusních hotelů s bazény a krásnými písčitými plážemi mi až nechutě rychle učarovaly a já si nemohla pomoct. Nalistovala jsem příslušnou stránku a poklepala prstem na fotku hotelu.
" Sem."
" Haiti?" pozvedl taťka obočí.
" Jo. Letovisko Bayahibe."
" Dva tisíce sto dvacet dolarů jen za sedm dní? Poslouchej, a tobě jde o co? Chceš mě zruinovat, nebo co?" zhrozil se a probodl mě pohledem.
" Říkali jste, že si můžu vybrat, co chci," zamračila jsem se a obrátila se na mamku. Stála u sporáku, smažila vajíčka se slaninou, z toastovače jí vyskakovaly toasty, a nevěnovala nám pozornost.
" Jenomže něco v normální cenové hladině," zašklebil se taťka a prohrábl se katalogem. Založila jsem si ruce na prsou a čekala. Taťka zalistoval pár stránkami a asi po dvou minutách se zastavil. Otočil katalog ke mně a ukázal na čtyřhvězdičkový hotel v Dominikánské republice. Podívala jsem se na cenu a protáhla obličej; devatenáct set sedmdesát devět dolarů za dvacet dní. K tomu vše all inclusiv, na mém Bayahibe byla jenom polopenze. Zběžně jsem si přečetla popisek pod fotkou hotelu a chtě nechtě jsem musela uznat, že mě táta převezl.
" Ukaž," řekla jsem jako by nic a katalog si od něj vzala nazpátek. Taťka mě ale stejně prokoukl, spokojeně se usmál a uvázal si kravatu.
" Tak co?" zeptal se po několika vteřinách.
Pokrčila jsem rameny a hodila katalog na stůl.
" Stejně nikam nechci."
" Ach jo, Jane. O tom už jsme mluvili," povzdechla si mamka od plotýnky.
" Ne, vy jste mluvili, já jsem jenom poslouchala," opravila jsem ji kysele.
" Tobě se fakt člověk nezavděčí. Víš, co by za to ostatní holky daly, kdyby se mohly ulít na tři týdny ze školy a jet si válet šunky k moři?" zamračil se na mě taťka.
" Jenomže já nejsem jak ostatní," ušklíbla jsem se a podepřela si bradu pěstí. Tak dlouho mi tuhle větu tloukli do hlavy a teď je jim to ukradené. " Ve škole mě šikanujou a vy místo, abyste mi sehnali jinou školu, tak mě posíláte na nějakou blbou dovolenou kdesi do tramtárie," dodala jsem uraženě.
" Uvidíš, že se ti tam bude líbit a ani se nebudeš chtít vracet domů," lanařila mě mamka s úsměvem.
" No jasně."
Taťka si upravil uzel na kravatě, dopil zbytek svojí kávy a postavil se. Natáhl se pro svůj kožený kufřík, který nosil do práce, a vhodil do něj katalog. Nechápavě jsem se na něj podívala.
" Zavolám do té cestovky a zabookuju letenky, abyste s Alessandrou mohly odletět co nejdřív," vysvětlil mi a kufřík zacvakl.
Zarazila jsem se. " Co myslíš tím co nejdřív?" zeptala jsem se.
" Zítra."
" Cože?!" vyjekla jsem.
Taťka vydechl a složil si ruce na prsou. Ajaj. " Co se ti zas nezdá?" přeptal se a zúžil oči do malých škvírek. Věděla jsem, že už ho tenhle rozhovor nebaví a těší se, až odsud odejde. Přespal a zdržoval se tu víceméně jen kvůli mně, normálně už bydlel jinde s Wallace, svou milenkou. Zároveň jsem ale věděla, že čeká až odpovím. A to jsem musela.
Na prázdno jsem tedy polkla a chabě namítla: " Vždyť je zítra škola."
" Dneska tam jdeš naposled," utřel mě.
Překvapeně jsem na něj zamrkala. " Co?"
" Vajco," zapitvořil se. " Už tam chodit nebudeš. Až se vrátíš z dovolené, vybereš si nějakou jinou školu. Jazykovku nebo tak. Tahle byla stejně na nic."
Na moment jsem na něj zůstala hledět. Nemohla jsem uvěřit, že je to pravda. Představila jsem si, jaké by to bylo nakráčet před úplně jinou třídu, úplně jiné lidi, takové, kterým bych nevadila, a neubránila se úsměvu. Podívala jsem se na rodiče a zastyděla se; nadávala jsem jim, že mě nechají mezi mými odpornými spolužáky a oni přitom...
Taťka si zapl si knoflík na saku a poplácal mě po rameni. " Takže zítra, comprendes? Ještě se uvidíme," slíbil a vyšel z kuchyně.
Povzdychla jsem si a otočila se na mamku. " Asi budu potřebovat nové plavky."













Comments
je to skvělý, pokračuj :)