
" Deset," prohlásila Casey a hodila si do pusy popcorn.
" Vážně?" zamžourala jsem na obrazovku, kde Pierce Brosnan ukazoval své nahé tělo. " Jeho mám coby Jamese Bonda nejradši, ale nedala bych mu víc, než osm."
" Máš ho nejradši? Ale prosím tě! Timothy Dalton si ho hravě strčí do kapsy!" Casey vyskočila na gauč a dala mi půlku svého popcornu.
" Tys Jamese Bonda ani neměla ráda," obrátila jsem panenky, vybírajíc si kousky kukuřice z vlasů. " Tak s tím teď nezačínej."
" Fajn," přitakala Casey a nacpala si do pusy další popcorn. Sedla si zpátky a pomohla mi smést ze mě zbytky vysypané kukuřice. " Ale vážně, Pierce..."
" Casey!" zasténala jsem. " Jak s tebou George vydrží?"
" Protože je to zlatíčko," pokrčila Casey rameny. Mluvila bez obalu, ale ten divný výraz, kdykoliv na jejího přítele přišla řeč, už měla na obličeji zase.
" Kdy se vratí z toho svého horského výletu?" zeptala jsem se, aniž bych spustila oči z televize.
" Zítra," vzdychla Casey. " Do té doby umřu samotou..." řekla tragicky.
Zasmála jsem se. Strávila jsem s Casey celý den, poflakovaly jsme se, dívaly na televizi, prostě jako když jsme spolu bydlely. Teď bylo deset hodin večer a Casey mi nedovolila podívat se na telefon, natož odpovědět na textovky. Prohlásila, že dnešek bude náš a Harry se nám do něj nebude motat. Což od ní bylo hezké, ale pro mě docela těžké.
Od té doby, co jsem začala pro Harryho pracovat, se mi celý život obrátil vzhůru nohama, všechno se točilo jen okolo něj. Věděla jsem, že Karenina módní přehlídka začala před víc než třemi hodinami a skončila před hodinou a půl, ale kousala jsem si nehty zvědavostí, jak to proběhlo. Viděla jsem Harryho oblečení a určitě v něm vypadal skvěle, ale Casey a já jsme uzavřely dohodu; ona si nepřilepí mobil lepidlem k uchu, aby vyvolávala s Georgem, a já se nezmíním o Harrym.
To se ale snadno řeklo.
Na mobilu jsem měla vyplé zvuky a ležel poklidně na kávovém stolku. Viděla bych, kdyby se rozsvítil display a rukou bych automaticky vypálil vpřed, ale neudržela bych se. Bylo to... těžké. A trochu patetické, měla jsem obavy o Harryho Stylese, toho pitomého zpěváka, který měl na triku všechny mé nervové pochody.
Ale já jsem byla odjakživa taková. Vynervovaná. A Harry mi to neulehčoval.
Když jsem se nad touhle situací zamyslela, nebyl žádný logický důvod, strachovat se o něj. Harry mi ze života dělal peklo. Byl důvodem, proč jsem neměla dovolenou a proč jsem v tašce nosila plato aspirinů. Minulý měsíc jsem si jich vzala aspoň dvacet a měla chuť s touhle prací skončit.
A proč jsem to neudělala? Nevím. Nemohla jsem Harryho opustit. Kvůli čemuž, samozřejmě, zním jak totální loser. Ale hlavní dva důvody, proč jsem s tím nepraštila byly:
1) Vždycky jsem měla ráda výzvy a ráda posouvala limity. A Harry, dokonce i když měla dobrou náladu, byl limit s velkým L.
2) Nepamatovala jsem si, že bych někdy s něčím praštila. Jednou jsem skoro propadla z chemie a i když jsem musela zůstat vzhůru do čtyř do rána, abych se připravila na opravky, učila jsem se minimálně do dvou ráno. Opravky se povedly, sice jsem usínala za chůze, ale nevzdala jsem se.
A pak tu byl třetí důvod, pěkně blbý a patetický...
3) S Harrym jsem byla už šest měsíců. Cowell říkal, že jsem jediná, která to vydržela dýl, než měsíc. Takže pokud bych s tím teď sekla, kdo by se o Harryho postaral? Pomáhala jsem mu se vším, od jídla, oblečení, přes vlasy až po úplně všechno. Cowell rozjel jeho kariéru, já mu řídila život.
Já vím, trapné.
" No," protáhla se Casey, když se na obrazovce rozjely titulky. " A co teď?"
" Nevím," zamumlala jsem s pohledem zapíchlým do mobilu, který se znovu rozvibroval. Další zpráva.
Bytem se roznesla melodie Lady Gaga Bad romance. Casey se natáhla po svém mobilu, který ležel vedle toho mého.
" To je George," řekla s rozzářenýma očima. Zkusmo se na mě podívala.
" Zvedni ten podělanej hovor," zívla jsem. Uculila se.
" Dík, Mandy!" zapištěla a odešla i s telefonem vedle to ložnice, aby měli trochu soukromí.
Vyprovodila jsem ji pohledem a vzala si svůj mobil.
" Whoa," hlesla jsem. Měla jsem čtrnáct zmeškaných hovorů, osm v hlasovce, plus tři textovky. Zkontrolovala jsem hovory. Tři od Cowella a zbytek od Harryho.
Harry mi volal?
Zamrkala jsem na display a najela do zpráv. Jedna byla od mého bratra, nějaký pitomý vtip, ihned jsem ji smazala. Další dvě byly od Google alert messages. Měla jsem tahle upozornění nastavená kvůli Harrymu.
Jedna byla přímo ze show Karen Lee. Rychle jsem si ji přečetla a otevřela další.
" Kruci."
Pád zpěváka!
Harry Styles, 20, zpěvák One direction a idol náctiletých dívek, se dnes zřítil z pódia přímo uprostřed show Karen Lee. Mladý a velice úspěšný zpěvák ztratil rovnováhu, zakopl a spadl do klína diváků ve studiu.
Styles byl okamžitě odveden do zákulisí. Naštěstí nikdo nebyl zraněn.
Pomineme-li Stylesovo ego.
" Ne," zakňučela jsem. " Ne, n, ne, ne!"
Poslechla jsem si hovor v hlasové schránce.
" Ahoj, tady Mandy Capristo. Právě s vámi nemůžu mluvit, tak mi nechte zprávu a já vám odpovím." Počkala jsem, než naskočí vzkaz.
" Mandy." Zastavilo se mi srdce. Byl to Harry a panikařil. " Mandy, to jsem já, Harry. Nevím, jestli už jsi slyšela, co se-se stalo. Přijeď ke mně."
Další vzkaz byl prakticky tentýž. A další taky. Vstala jsem a vydala se ke dveřím a přitom poslouchala poslední ze zanechaných hovorů.
" Mandy, tady Harry. Nechal jsem ti hromadu zpráv, aby ti došlo, že se mi máš ozvat. Vážně tě tu potřebuju. Tady, dívej... Hele, nikdo mi nebere telefon. Simon hobluje svoji PR agentku a moji kamarádi z kapely jsou ve studiu. Prosím... Zvedni ten zasranej telefon, no tak! Já... já tě fakt potřebuju."
Když zpráva dohrála, zůstala jsem na mobil nehnutě zírat. Harry zněl tak... zoufale. Potřeboval mě.
" Casey!" zaječela jsem a nazula si boty. Oblékla jsem si kabát, zhlédla se v zrcadle a doufala, že jsem vypadala trochu obstojně na to, abych mohla vyrazit do ulic. Neměla jsem čas zabývat se vlasy nebo něčím ostatním.
Casey vešla akorát v moment, kdy jsem si do kabelky cpala klíče a peněženku. Hleděla na mě s očima dokořán, telefon měla pořád u ucha. " Vydrž, Georgi. Mandy se dočista pomátla," řekla do sluchátka. " Mandy, co se děje?" zeptala se, když jsem rozevřela dveře.
" Harry mě potřebuje," řekla jsem stručně.
" Proč?"
" Ta show," odpověděla jsem jen. " Zapni si televizi. VIP zprávy. Uvidíš sama."
" A-ale..."
" Musím letět. Ahoj. A díky za super den. Uvidíme se později, Casey," vychrlila jsem ze sebe a nechala vykulenou kamarádku stát na prahu bytu.












