
" Šikanovaná! Moje dcera!" zakřičel táta, jen co se za námi zabouchly domovní dveře. " Jak sis to mohla nechat líbit? To jseš vážně takový máslo?"
Zahanbeně jsem sklopila pohled ke svým botám a pokrčila rameny. Takhle to šlo už při nejmenším hodinu, od chvíle, co jsme opustili ředitelnu. Taťka měl celou dobu hlavní slovo, křičel na mě a já jsem neměla slov, protože ve všem, co mi řekl, měl pravdu. Byla jsem máslo.
" A dívej se na mě aspoň, když s tebou mluvím!"














