close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

April 2014

Moje malá lolita 1. Dovolená příkazem

17. april 2014 at 16:51 | Eve |  Moje malá lolita

" Šikanovaná! Moje dcera!" zakřičel táta, jen co se za námi zabouchly domovní dveře. " Jak sis to mohla nechat líbit? To jseš vážně takový máslo?"

Zahanbeně jsem sklopila pohled ke svým botám a pokrčila rameny. Takhle to šlo už při nejmenším hodinu, od chvíle, co jsme opustili ředitelnu. Taťka měl celou dobu hlavní slovo, křičel na mě a já jsem neměla slov, protože ve všem, co mi řekl, měl pravdu. Byla jsem máslo.

" A dívej se na mě aspoň, když s tebou mluvím!"

Asistentka pana Dokonalého 2. Starosti

17. april 2014 at 16:44 | Eve |  Asistentka pana Dokonalého

" Deset," prohlásila Casey a hodila si do pusy popcorn.

" Vážně?" zamžourala jsem na obrazovku, kde Pierce Brosnan ukazoval své nahé tělo. " Jeho mám coby Jamese Bonda nejradši, ale nedala bych mu víc, než osm."

" Máš ho nejradši? Ale prosím tě! Timothy Dalton si ho hravě strčí do kapsy!" Casey vyskočila na gauč a dala mi půlku svého popcornu.

Poslední podzim Liama Payna 4. Krev 2/2

17. april 2014 at 16:40 | Eve |  Poslední podzim Liama Payna

Stála jsem u skříně a oblékala se.

Do pokoje vešla máma, v puse cigaretu, a stínila si rukou oči, protože světlo pro ni bylo moc ostré. Vypadala jak protažená kanálem. Jako by si nemohla vzpomenout, kdo vlastně byla a že tady doopravdy bydlela.

Uhnízdila se na posteli a sledovala, jak jsem si zapínala kalhoty.

Otočila jsem se na ni. " Co je?"

Poslední podzim Liama Payna 4. Krev 1/2

12. april 2014 at 10:43 | Eve |  Poslední podzim Liama Payna

Musel mi vypadnout nějaký článek, protože další věc, kterou jsem si pamatovala, bylo ranní probuzení. Měla jsem kocovinu jak vrata, ale aspoň že jsem byla ve svojí posteli. Pomalu jsem přicházela k sobě, rukou si stínila oči, protože všechno bylo moc světlé, a dávala si dohromady střípky ze včerejší noci. Teprve potom jsem zjistila, že jsem nebyla sama. Na židli seděla Nnenna.

Sjela mě pohledem. " Jak ti je?"