close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Poslední podzim Liama Payna 2. Tým de Rossi

25. march 2014 at 20:04 | Eve |  Poslední podzim Liama Payna

"Grace, jsi vzhůru?"

Na prahu koupelny stála Heidi. Trochu jsem zavrněla a doufala, že to vypadalo, jako že jsem spala. Heidi ale neodešla. Zavřela za sebou a sedla si na okraj vany.

" Grace."

Už celé dny jsem nezažila večer bez nějaké krize. Z hluboka jsem se nadechla, zvědavá, co se podělalo tentokrát. " Co je?"

" Mamka šla zas pryč."

Zafuněla jsem a vytáhla se do sedu, z vany přitom vycáklo trošku vody na kachličky. Promnula jsem si oči. " A podívala ses na balkón?" zeptala jsem se.

Heidi přikývla a namotala si pramen mých mokrých vlasů na svůj malý prstík. Dělala si starosti. Tohle nebylo správné; osmileté holčičky si mají po večerech hrát s bárbínami a ne se strachovat o jejich rodiče.

Vzdychla jsem. Tohle jsem zrovna teď doopravdy nepotřebovala. Co nevidět měl přijít Liam. Měla jsem se chystat na Niallovu oslavu, fénovat si vlasy a vytvářet precizní make-up, a ne si hrát na FBI a nahánět matku. Utřela jsem si ruce do ručníku a natáhla se za hlavu pro telefon.

" Neboj," uchlácholila jsem ji a vyhledala v seznamu mámino číslo. " Zavoláme jí, jo? Určitě si jen někam odskočila a zapomněla nám to říct."

" Dobře." Heidi se ke mně přitulila, aby slyšela. Ve sluchátku čtyřikrát zazvonilo a pak se ohlásila hlasová schránka. Ozval se mámin hlas, který se omlouval, že s námi právě nemůže mluvit, a ať to zkusíme později. Neslyšně jsem zaskřípala zuby a nechala jí zprávu, aby o sobě laskavě dala vědět a naklusala co nejdřív domů.

" Brzo se vrátí, uvidíš," řekla jsem.

Heidi na mě sklíčeně svraštila obočí. " Co když umřela?" zeptala se roztřeseným hláskem.

Obrátila jsem oči v sloup. " Ale neumřela."

" Ale co když jo? To nemůžeš vědět."

" Já vím všecko a neumřela, jasný?" odsekla jsem.

" Co když ji přejelo auto?" fantazírovala dál.

" To se taky nestalo."

" A co když jí na hlavu spadlo letadlo?"

Ostře jsem se nadechla. " Přestaň s těma blbostma, Heidi. Mamka je v pořádku."

Heidi ztichla a podívala se na mě. Její velké modré oči se nebezpečně zaleskly. Měla strach. Poznala jsem to podle jejího dýchání, jako by najednou ztěžklo. " Ty půjdeš večer taky pryč?" špitla potichu.

" Jenom na chvilku. Jeden Liamův kamarád má oslavu narozenin, tak ho chci pozdravit a popřát mu všecko nejlepší. Niall, víš," odpověděla jsem.

" To je ten, co mi minule namaloval tu žirafu s křivejma nohama?"

" Ne, to byl Zayn. Niall je ten blonďatej. Dívali jste se spolu na fotbal."

" A jo. Jak Arsenal prohrál s Realem Madrid tři nula a on nadával, protože prohrál sázku s Harrym."

" Jo, to je on," přitakala jsem.

Chvíli bylo ticho. Pak mi Heidi poklepala prstem po tváři, jako bych byla nějaká rozbitá televize nebo rádio s její oblíbenou písničkou, které někdo rozladil.

" Nechoď nikam," zakňučela.

" Proč ne?"

" Co když taky umřeš?"

Hlavou se mi prohnala vlna. " Ježišikriste!" zaburácela jsem a odkázala ji prstem ke dveřím. " Mazej si místo těch ptákovin udělat domácí úkoly. Beztak jsi na aktovku, co jsme přišly, ještě ani nemákla. Za deset minut tě přijdu zkontrolovat a běda, jak nebudeš dřepět na zadku a nebudeš mít všecko hotový," přikázala jsem jí a pro jistotu i pohrozila zatnutou pěstí.

" Tak jo," přitakala a odťapala ven.

Počkala jsem, až zmizí, a zchváceně zaklonila hlavu. Zavřela jsem oči a snažila se rozptýlit myšlenkami na večer. Budu pít. Budu tančit. Budu se bavit s Liamem, Harrym a Zaynem a ostatními kluky ze skupiny. Nejspíš budu dělat ještě spoustu dalších věcí, o kterých jsem říkala, že už nikdy neudělám. Jo, přesně to jsem měla v plánu.

Vylezla jsem z vany, omotala si kolem těla osušku a vyšla z koupelny. Heidi seděla v kuchyni u stolu, kotníky překřížené, a smolila cosi do sešitu. Tlačila na pero tak silně, že do papíru skoro prodrala díru.

" Někdo klepal," oznámila mi, jako by jen tak mimochodem.

" Tak proč jsi nešla otevřít?"

" Protože jsi říkala, abych psala úkoly." Je zajímavé, jak dokážou být děti vychytralé a jak se z jejich úhlu zdál svět jednodušší. Jako by se dal tak snadno napravit.

" Moje nervy," zamumlala jsem si pro sebe a vydala se do předsíně ke dveřím. Po cestě jsem z věšáku sebrala svůj bílý župan a přehodila si ho přes sebe. Odepla jsem ze dveří bezpečnostní řetízek a rozmachem je otevřela.

Na chodbě stál Liam v uplém bílém nátělníku, černé kožené bundě a světlých džínách a usmíval se. Vypadal sexy.

Sjel mě pohledem odshora až dolů a protáhl obličej. " Ty ještě nejseš hotová?" Potom zavrtěl hlavou. " Teda lásko, ty mě fakt zničíš. My prostě nikdy nikam nemůžeme přijít včas."

Ustoupila jsem na bok, aby mohl vejít dál, a zabouchla za ním. " Máma je zas v hajzlu a Heidi se rozhodla, že mě sedře z kůže. Mám toho tak akorát. Buď tak hodnej a nezačínej ještě ty."

Liam si zul boty a zamračil se. " Není doma? A co když se neobjeví? Nemůžeme Heidi přece vzít s sebou do baru. Jak bysme vypadali?"

" To vím taky, do prčic," zavrčela jsem.

Jemně mě pohladil po tváři. " Promiň, tak jsem to nemyslel."

" Já vím," vydechla jsem a znaveně se na něj podívala. " Počkáme, než se nachystám, a když se do té doby máma neukáže, zavolám Nnenně, jestli by Heidi nemohla pohlídat ona. Párkrát už tu s ní byla. Snad mi netřískne telefonem, až jí řeknu, kam jdeme."

To Liamovi stačilo. Přikývl a sklonil se, aby mi konečně dal pusu. Takhle zblízka jsem ucítila jeho kolínskou. Nejnovější vůně od Davida Beckhama. Dobrá volba.

" Od včerejška jsme se neviděli," řekl chraplavě. Udělal krok blíž a dotkl se lemu mého županu. " Chybělas mi."

" Měla jsem fůru práce," vymluvila jsem se a vzala ho za ruku. " Pojď, udělám ti kafe." Zavedla jsem ho do kuchyně a usadila na židli vedle Heidi. Už nepsala, ale jedla Nesquick rovnou z krabice a drobila na stůl. Řekla Liamovi ahoj a nacpala si do pusy další kuličku.

Napustila jsem do rychlovarné konvice vodu a zapla ji. Hned potom jsem Heidi sežehla přísným pohledem. " Už to máš?"

" Jo."

" Tak naval."

Podala mi sešit a znuděně si podepřela bradu dlaní. Zatímco jsem jí kontrolovala úkol, Liam do ní kamarádsky drcnul. " Tak co, Heidi, jak bylo ve škole?" zeptal se.

" Blbý," odpověděla.

" Jak to? Copak ses tam nic nenaučila?"

Zakroutila hlavou, pusu plnou cereálií. " Ne."

" Něco ses přece naučit musela," odporoval Liam.

" Naprosto nic. Měli jsme supla a ta učitelka nás vůbec nemohla zvládnout," vysvětlila a zasmála se, až jí z pusy vyletělo pár lupínků na Liamův nátělník. Zůstalo mu na něm několik hnědých skvrnek. " Jejda."

Liam honem mávl rukou, jako že se nic neděje. " To je dobrý," usmál se na ni.

" To teda není," zarazila jsem ho příkře a vyškubla Heidi krabici z ruky. Schovala jsem ji do skříňky vedle sebe a dala si ruce v bok. " Tohle není večeře."

Heidi na mě plaše zamrkala. Věděla jsem, že neměla ráda, když jsem křičela, ale aspoň ji to usměrnilo. S vrznutím se odsunula od stolu, vyplázla na mě jazyk a rozběhla se do svého pokojíku. Nakonec uraženě práskla dveřmi, když už v tom byla.

Liam se na mě zašklebeně otočil. " To snad nebylo nutný, ne? Vždyť se dohromady nic nestalo. Je to jen blbý tričko, převleču se a hotovo. Co je s tebou?"

Odhodila jsem sešit na linku a s povzdechem si přitáhla židli. Venku se začínalo stmívat, rozsvěcovaly se lampy. U popelnic kdosi vyhazoval pytel s odpadky a o kousek dál parkovalo auto. Byl to běžný sobotní večer a přece to bylo jiné.

" Potřebuju panáka," prohlásila jsem stejně jak odpoledne Zayn. Zněla jsem dokonce i zoufale jak on.

Liam překryl mou ruku svou a stiskl mi ji. Bylo to smířlivé gesto. " Jdi se hodit do pucu. Já mezitím brnku Ebony a taky Nialovi, že se trochu zpozdíme, ať na nás nečekají." Vylovil z kapsy od bundy svůj mobil a přiložil si ho k uchu. Podle toho, jak bylo pozdě, beztak čekat nehodlali, ale nekomentovala jsem to.

" Fajn." Nechala jsem ho mluvit a šla se do svého pokoje převléct. Dávala jsem si schválně na čas a doufala, že než výjdu, všechno se nějak vyřeší. Že se dostaví máma a začne se zas pro jednou chovat jak rodič a nebude svoji zodpovědnost házet na mě.

Když jsem ale za tři čtvrtě hodiny vyšla ven, místo mámy jsem v chodbě našla stát Nnennu a s ní oblečenou Heidi. Měla na sobě svou oblíbenou růžovou mikinu a na zádech batůžek s Hellou Kitty. Dokonce si sama zkusila zaplést i cop. Sevřel se mi žaludek.

" Půjdu s tebou," prohlásila odhodlaně.

Dřepla jsem si před ni a položila jí ruce na drobná ramena. Připadala jsem si jak hypnotizér, když jsem jí říkala: " To nejde, Heidi."

" Proč ne?"

" Tam, kam jdeme, děcka nesmí. Kdybych tě tam přivedla, akorát nám vynadají. Mně i mámě a budeme mít problémy. To přece nechceš, že ne?"

Heidi sklopila hlavou k zemi, oči plné slz. Nnenna nespokojeně našpulila pusu.

" Poslouchej, uděláme to takhle," řekla jsem a vyhrabala z kabelky papírové kapesníky. Jeden jsem si vzala a osušila jí mokré cestičky na lících. " Ty tu zůstaneš s Nnennou, budete si hrát a když budeš hodná, tak já ti za to přinesu dort. Žádnej malej kousek, seberu Nialovi pořádnej kusanec, platí?" Připadala jsem si jak žonglér s talíři. Hlavně aby byli všichni spokojení a nic se nerozbilo.

Heidi popotáhla. " Slibuješ?"

" To víš, že jo. Čestný skautský, na holej pupek." Snažila jsem se ji rozesmát. Přesně takhle mluvil Homer. Milovala Simpsony.

" Tak jo."

Spokojeně jsem ji poplácala po hlavě. " Nejseš přece žádná srábotka. Tým de Rossi, pamatuješ?"

Přikývla a poslušně odcupitala zpátky k sobě.

Nnenna se opírala o zeď a vypadala naštvaně. Nedivila jsem se jí. Byla sobota a já po ní chtěla, aby mi hlídala mladší ségru, protože naše matka se flákala bůh ví kde a já hodlala dělat víceméně to samé.

Zpoza rohu se vynořil Liam a poklepal si na hodinky. Vzala jsem si z věšáku bundu.

" Přijdu brzo," slíbila jsem Nnenně.

" Hlavně nezapomeň na ten dort."
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Poslední podzim Liama Payna

Poslední podzim Liama Payna

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama