
"Nechápu, proč tak spěcháš. Říkal jsem přece, že mám čas až do šesti..."
Zatočila jsem se kolem své osy ve snaze najít poslední ztracený kousek bižuterie jako bych vůbec neslyšela. Tyhle velké ložnice mě přiváděly k nepříčetnosti; vždycky jsem v jejich útrobách něco ztratila a nikdy to nemohla objevit. Preferovala jsem spíše malé, útulné, typicky "anglické" ložnice s maximálně čtyřmi kousky nábytku. Jednu přesně takovou jsem měla doma a tam mi podobné problémy nehrozily. Tam jsem přesně věděla, kde co mám.

Navíc ta morbidní černá na stěnách. Nutila mě být ustavičně ve střehu. Který normální mladý člověk si nechá vymalovat ložnici načerno? Myslím kompletně načerno? Z celkové temnoty vybočoval pouze strop, ten jediný zůstal tradičně bílý. Jak spásné světýlko v dálce. Dojem chladné kobky zachraňoval taky konstrastní bílý nábytek a těžké, tlusté závěsy na oknech. Na první pohled to byl pokoj luxusní, designově do detailu propracovaný, bylo jasné, že si jeho majitel žil na vysoké noze. Čím častěji jsem ho však navštěvovala, tím hlouběji jsem se utvrzovala v domněnce, že ho takhle Harry nechal zařídit naschvál. Aby odrážel naše svědomí a činy: stejně černé a prohnilé.
Odhodila jsem peřinu z postele na stranu a když ani tam jsem scházející náušnici nenašla, rozpřáhla jsem se a vytočeně rozhodila ruce.
" Kde ta blbá náušnice sakra je? To ty hadry vždycky musíš všude porozhazovat? Kdo to má pořád hledat? A nesměj se!" zavrčela jsem a otráveně po Harrym švihla zválený polštář. Černý, jak jinak. Se smíchem si polštář sundal z hlavy a prohrábl prsty rozcuchané kaštanové kudrliny.
" Jsi tak sexy, když se vztekáš," zavrněl posměvačně.
" Kdybys nebyl tak dobrej v posteli, už bych ti ho za tyhle pitomé kecy dávno ušmikla," ucedila jsem chladně.
Zasmál se krátkým hrdelním smíchem. Pak slastně přivřel oči. " A ještě víc miluju, když jsi drsná. Pojď sem." Předklonil se, aby mě stáhl zpátky k sobě do postele, ale vypočítavě jsem uhla. S žuchnutím se zřítil do peřin. Zvedl hlavu a podíval se na mě pohledem zraněného štěněte. To mu ale nepomohlo. Měla jsem chuť být krutá.
" Já zas miluju, když mám na uších obě náušnice, takže zvedni zadek a laskavě mi je pomoz najít. Už jsem dávno měla bej někde jinde," řekla jsem nesmlouvavě a strhla z něj přikrývku. Ocitl se tak přede mnou, jak ho příroda stvořila. A nutno podotknout, že odvedla vskutku mistrovskou práci. Kdyby si hruď nepočmáral těmi praštěnými malůvkami, které hrdě vydával za tetování, celkový dojem by byl takřka dokonalý. Obyčejně bych neodolala a alespoň se ho dotkla, ale teď jsem doopravdy spěchala a další zdržování nepadalo v úvahu.
Harry zabručel a jakmile pochopil, že to myslím skutečně vážně, neochotně vstal a natáhl si boxerky.
" Uvědomuješ si, že jsi jediná holka, která mě místo do postele, z ní tlačí ven? Kvůli podělanejm ringlím ke všemu. To se mi snad zdá," brblal.
" Nefandi si tolik, tak skvělej zas nejsi," utřela jsem ho. V duchu jsem mu však musela dát za pravdu. V posteli byl fakt třída. To ale vědět nepotřeboval, jeho ego dosahovalo gigantických rozměrů i bez mé pomoci.
" Nepovídej," rýpl si přidrzle. " Co si pamatuju, tak ještě před chvilkou jsi byla opačného názoru. Oh, Harry..." zavzdychal procítěně. Dával si přitom schválně záležet, aby zněl co nejautentičtěji - mně. Imitoval mě a co hůř, nemohla jsem na to říct ani popel. Svoje stény jsem dobře znala. Ten grázl věděl, jak mě dostat.
" Jak jsem řekla," přehlušila jsem jeho skřehotání a povznešeně pohodila hlavou. " Kdybys nebyl tak dobrej milenec, už dávno bys byl-"
" O jeden úd kratší. Je mi to jasný," zareagoval bystře.
" Bingo. Chytrej chlapec."
" Jo, to já jsem," ušklíbil se samolibě, do morku kostí přesvědčen o své genialitě. " Proto ze sebe odmítám dělat hňupa a hledat ti cetky. Nejsem žádnej tvůj poskok, kočičko." A aby dal svým slovům ráz, zpupně si kecl na okraj postele.
" To ti připomenu, až zas příště budeš otravovat s orálem. Kocoure," odpověděla jsem, aniž bych ustala v hledání. Tentokrát jsem ťala do živého já.
Harry jízlivě zasyčel. " O tomhle jsme se už bavili."
" To ty to neustále vytahuješ."
" Protože s tím máš problém. Jiným holkám se to líbí."
" Definuj líbit."
" Nezkoušej na mě ty svoje triky," zašklebil se.
Úkosem jsem na něj pohlédla. Měl rozcuchané vlasy a rozšířené nozdry. Vypadal trochu jak nasraný pavián. " Pokud těma jinýma holkama myslíš svoje praštěný fanynky, tak těm by se líbilo, i kdyby sis na nich štípal dříví. Odsouhlasily by ti všecko na světě, natož to, přeblafnout ti péro," řekla jsem bez servítek.
Harry se na mě chvíli jen díval. Z jeho výrazu jsem poznala, že mu v hlavě šrotuje, jestli se má urazit, nebo mi přerazit vaz. Pak mu zacukalo v koutcích a mně došlo, že to i pro tentokrát přežiju. " Ty máš takovej neuvěřitelnej talent, jak kluky zesměšnit."
Odfrkla jsem si. Když jsem znovu promluvila, z hlasu mi odkapávala notná dávka ironie. " Zrovna od tebe to sedí. Ojedeš každou sukni a ty nešťastnice ti za to v domnění, bůh ví jaké nemají štěstí, ještě poděkují. Hnus." S nefalšovaným despektem jsem zavrtala hlavu pod skříň, jestli se náušnice náhodou neválela tam. Zklamaně jsem protáhla čelist. Ne. On ji snad musel vyhodit z okna, nebo co.
Harry mě z ničeho nic uchopil zezadu kolem pasu a přitáhl k sobě. Nečekala jsem to, tudíž jsem zavrávorala a ztratila balanc. S polohlasným vyjeknutím jsem přepadla dozadu a přistála mu rovnou do chtivého klína.
" Všechny až na jednu. Ta jediná je vůči mýmu kouzlu imunní a radši utíká k mýmu kamarádovi," řekl provokativně a odhrnul mi vlasy na bok, aby získal lepší přístup k mému krku. Na zátylku mě pošimral závan jeho horkého dechu. Blaženě jsem zavzdychla.
" Ta jediná má rozum," opravila jsem ho.
" A to je právě ten problém," zamumlal mi do ucha. Přejel mi rty po levém rameni a vtiskl mi na něj lehký motýlí polibek. Vklouzl mi rukou pod halenku a vyťapkal prsty až nahoru k podprsence. Vsunul mi dlaň pod záda a zručně rozpojil háčky na zapínání. Zesilující tlak na mých stehnech mi napovídal, že se k tomu schylovalo zas.
" Harry..."
Aniž by si přestal hrát s mým ušním lalůčkem, zamručel: " Hm?"
Přejela jsem mu ukazováčkem po tváři a nadechla se, odhodlaná ho utnout, dokud jsem měla příležitost. Harry se ke mně naklonil tak blízko, že mě konečky vlasů polechtal na obličeji. Naslinil si rty a v momentě, kdy se shýbl, aby mě políbil, zazvonil mu telefon. Jeho vyzvánění proťalo ticho v místnost jak nůž.
Se zaúpěním mi zabořil hlavu do prsou. " Do hajzlu."
" Stejně musím jít," vymluvila jsem se a setřásla ho. Zapla jsem si podprsenku a srolovala si halenku. Na chvilku jsem si připadala jak na prohlídce u doktora.
Harry si přiložil vibrující mobil k uchu. " Ať jste, kdo jste, mějte setsakramentsky dobrej důvod mi volat právě teď," utrousil na volajícího odměřeně.
Zavrtěla jsem nad ním hlavou a spustila nohy z postele na zem. Harry pár vteřin mlčel a poslouchal osobu na druhém konci drátu. Potom mě chytil za předloktí. Ukázal prstem směrem dolů a němě zaartikuloval:
Zayn.












