
" Ještě něco, Harry?"
" Ne, prozatím je to všechno." Harry si zívl a obrátil stranu časopisu. " Nudím se."
" Oh." Měla jsem docela strach z toho, co nadejde. Harry byl, když to řeknu nejkulantněji, náročný, a já už ani nevěděla, kolikrát jsem musela bůh ví kam volat, abych ho zabavila.
" Zabav mě."
" Cože?" Překvapeně jsem se na něj podívala. " Zabavit tě? Jak to mám jako udělat?"
A to jako doopravdy. Možná jsem pro něj byla zázračná holka, ale všechno mělo své hranice.
" Povídej si se mnou."
" Jako o čem?"
" Máš kluka?" Když mi tu trapnou ponižující otázku položil, stočil koutky úst do úsměvu.
Zavrtěla jsem hlavou. Při Harryho náročném režimu pro mě bylo nemožné vézt svůj osobní život, natož si někoho najít. A mimo to, i kdybych měla přítele, v žádném případě bych se o něm Harrymu nezmínila.
" Vážně?" Smál se, smál se mi do obličeje.
Znovu jsem zavrtěla hlavou.
" Proč? Nevypadáš tak zle."
Takže odteďka jsem pro tebe žena, Harry? Netušila jsem, že sis toho všiml.
Pokrčila jsem rameny. " Já nevím. Mám moc práce."
Na tváři měl neslušný úšklebek, který mě vytáčel. " Moc tě zaměstnávám, co?"
Musela jsem se dost přemáhat, abych se přesvědčila, že to, co právě řekl, neneslo žádný sexuální podtext.
" Uhm..."
" Byla to jen řečnická otázka, Mandy," obrátil svoje krásné zelené oči v sloup.
" Oh. Dobře."
Vzdychl a podíval se na své předražené hodinky. Já sklopila oči k těm svým. Bylo teprve půl deváté, jen hodinu a půl do focení, kvůli kterému mě Harry zavolal. Abych mu přichystala oblečení a doplňky. Úpravy měly ještě čas, takže jsem měla hodinku, abych si mohla zapálit cigaretu a Harry vypil kafe.
Čas letí, letí.
Stála jsem poblíž dveří, mimo dosah jeho pohledu, ale pořád jsem ho viděla. Zamračeně zíral do stropu, nejspíš uvažoval nad tím, jak mi ještě víc znepříjemnit život. Ani teď jsem nedokázala nemyslet na to, jak se mi líbil.
O Harrym se říkalo, že je hezký, nádherný, dechberoucí, andělský... pořád. Ale nikdo Harryho neznal tak, jak já. Vídala jsem ho neupraveného, s rozcuchanými vlasy, oblečeného jen v teplácích a tričku, namísto džínů a bundy. Vídala jsem ho křičet nebo se mračit nebo trucovat, a pokaždé byl dokonalý.
To bylo pěkně nespravedlivé.
Dívala jsem se na něj a snažila se neprasknout žárlivostí. Neznala jsem nikoho, kdo by v osm ráno vypadal tak nevinně. Měl jemnou pleť, pro kterou by každá dívka vraždila. Hnědé vlasy měl neučesané, bez laku a gelu, ale i přesto je měl husté a hebké. Oči měl dokonalé jako smaragdy, a rty měl růžové, potřené jeho oblíbeným bezbarvým balzámem.
Mátový balzám, uvědomila jsem si.
To jsem věděla naprosto přesně. Vždyť jsem mu ho sama kupovala! Ne že bych ho líbala nebo tak. To ani náhodou, ani mě to nenapadlo.
No dobře, ta poslední část je lež. Ale každá přece chtěl líbat Harryho Stylese! Nejen já.
Z lítání v oblacích mě vytrhl Harryho zvonící mobil. Střelil po mně očima, abych mobil vytáhla z jeho tašky a zvedla ho.
" Harry Styles. U telefonu jeho asistentka."
" Nazdar, Andy. Můžeš mi dát mého syna?"
" Oh, ahoj, Anne." Koukla jsem se na Harryho, ale nedíval se na mě. Odvrátil nepatrně hlavu a já pochopila. " Uhm, má plno práce. Dneska fotíme," zalhala jsem jako by se nechumelilo.
" Aha?" Jako bych slyšela, jak zatla zuby. Harry měl nejspíš problém. " Dobře. Děkuju, Mandy."
" Za nic. Nashle." Počkala jsem, než zavěsí, a pak zaklapla telefon. Harry se na mě pořád nepodíval. Věděla jsem ale, že cítí, že jsem byla naštvaná.
" Řekni slovo, Andy, a já tě..."
" Nemám to v plánu."
" Tak si to ani nemysli."
" Dobrá."
Rozhodla jsem se teda zmlknout. Potom Harry promluvil.
" Jak se jmenuješ?"
Zarazila jsem se; přemýšlela jsem, jestli lak na vlasy, který denně používal, nějak neovlivnil jeho mozek. Slyšela jsem, že aerosol je svinsvo.
" No... Andy?"
" Myslím celý jméno?" protočil panenky. Zase. Mohla bych začít počítat, kolikrát to už udělal.
" Jsem Andy Turnerová," pokrčila jsem rameny. Pochypovačně se na mě zadíval. " Vážně. Měla jsem bejt kluk. Moje máma nakoupila všechny oblečky pro kluka, měla jsem i trička s nápisy Maminčin chlapeček. Oblékala mě do nich, dokud mi nebyly malé."
" V tom případě jsi fakt pěknej kluk."
To ty taky, chtělo se mi říct. Ale očividně jsem se uměla dobře ovládat, protože jsem to zamlčela.
" To muselo bejt na prd, vyrůstat s klučičím jménem," řekl a prohrábl si dlouhými prsty kudrliny.
" Ani ne," přiznala jsem. " Blbečkům jsem rozbila nos a byl klid. Takže v pohodě."
" Asi bys byla dobrej chlap," řekl jemně, přičemž vstal a odešel k oknu.
Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že mě právě urazil. To byl typický Harry. Ponížil tě, jemně, nenápadně... jako by příjemně.
Proč jen jsem s ním zůstávala?
Po pravdě, jsem prostě dobračka.
Bez dechu jsem sledovala, jak se Harry skláněl k notebooku ke svým fotkám. Byly skvělé, to jsem nemohla popřít. A neskutečně sexy. Fotograf odvedle perfektní práci. Jako by jen Harry bez trička, jen v džínách, nebylo terno.
" Fajn," řekl konečně Harry. " Myslím, že pro dnešek padla."
" Ano, ale líbí se vám ta, kterou jsem vybral pro kampaň?" zeptal se nervózně fotograf a proklikal fotky. Znovu je ukázal Harrymu a já jen zalapala po dechu. Stejně jak holky, které je brzy uvidí.
" Líbí se ti?" Simon Cowell. Culil se na mě. " Ty fotky jako."
" Jo. Jsou pěkný," zamumlala jsem. Doufala jsem, že jsem nebyla tak červená, jak jsem si myslela.
" Já vím." Cowell se zašklebil. Jako vždycky, když se mě ptal na Billa. " No, co tam máme dál?"
" Vystoupení u Karen, ne?" zeptala jsem se. Mozek mi zašrotoval, jak jsem se snažila rozpomenout Harryho rozvrh.
" Správně." Cowell si vytáhl svoje Blackberry. " Zítřek je brnkačka, Andy. Jen jedno vystoupení."
" Brnkačka?" vyvalila jsem oči. Vystoupení v televizi byly moje noční můra. Harry měl pokaždé trému a vždycky si ji vyléval na mně. Milovala jsem talk show a tak, ale ani to mi nestálo za teror, kterým jsem si kvůli tomu musela projít. A Simon to věděl.
" Oh, promiň. Zapomněl jsem."
" To ty vždycky," zamumlala jsem.
" Tak fajn, oprava. Zítřek je pro mě brnkačka."
" Jdi pryč, Cowelle."
Se Simonem jsme celkem vycházeli. Díky práci pro Harryho jsme si mezi sebou vytvořili jakési vazby. Simon měl taky svůj život. Což mi nikdy nezapomněl připomenout.
" Co kdybysis zítra vzala volno?"
" Doopravdy?" Oči jsem měla navrh hlavy, ale volno bylo přežitek. Hlavně před vystoupením.
" Jasně, proč ne? Zasloužíš si to." Simon pokrčil rameny. " Vypadáš strašně, Mandy."
" Tejden jsem nespala, Simone. Takže se nedivím, jestli vypadám jak chodící mrtvola," zavrčela jsem. " Ale fakt si můžu to volno vzít? Jseš si jistej, že mě Harry nebude potřebovat?"
" Nebudu tě potřebovat k čemu?" Harry se nahl přes fotografa a dlouze se na mě zpříma podíval.
" Napadlo mě, že by si Andy mohla dát den voraz, Harry. Zítra máš večer jen vystoupení u Karen, a tam Andy s sebou nepotřebuješ."
Harry semkl rty a podíval se na mě. Sklopila jsem víčka a doufala, že se nade mnou projednou smiluje.
" Pro mě za mě."
Kdybychom nebyli obklopeni lidmi, padla bych na kolena a děkovala bohu, v kterého jsem nevěřila.












