
Zkontrolovala jsem všechny tašky a snažila se přitom nerozlít horké kafe, které jsem držela. Fajn, všechno, co jsem obstarala, tam bylo. Náhradní brýle od Gucciho, ústní voda s příchutí mentolu, tuny a tuny laku na vlasy a dalších vlasových produktů... bylo to tam.
Vzdychla jsem a na sekundu se mi ulevilo. Potom mi samozřejmě zazvonil mobil.
Zděsila jsem se a okamžitě se v hotelové hale zastavila. Linkin Park mi z kapsy zřetelně a pěkně nahlas vyhrávali, jenomže já jsem to nemohla zvednout. Dobře, mohla, ale musela bych položit všechny ty tašky a kafe. Nemohla jsem riskovat, že se něco potentí, neměla jsem čas letět pro další kávu.
Přejela jsem halu očima a všimla si naleštěného stolu. Byla to vlastně recepce, ale mohla jsem si to tam odložit. Recepční na mě udělal obličej, ale ignorovala jsem ho.
" Madam, musím vás požádat..." Zmlkl, když jsem mu naznačila, aby zavřel klapačku, jinak ho praštím, a snažila se vyprostit mobil z kapsy. Urazil se a mně došlo, že na mě zavolá ochranku.
Polib si, kámo. Mám větší problémy, se kterými se musím vypořádat.
Našla jsem mobil a rozevřela ho. " Slyším."
" Andy. To jsem já. Kde jsi? Potřebuju tě tu! Říkal jsem ti, že se nemůžu nachystat na to focení sám!"
" Harry, jsem dole v hale," řekla jsem jen tak mimochodem.
" Tak pojď sem. A rychle." A cvak a zavěsil.
Zavřela jsem oči, napočítala do deseti a pak zvedla tašky a vyšla s nimi k výtahu. Když se otevřel, nastoupila jsem a ignorovala pohledy, které na mě ostatní upírali. Věděla jsem, že jsem vypadala příšerně a taky jsem věděla, že to bylo kvůli mým rozcuchaným hnědým vlasům, které mi vyklouzly z gumičky a proto jsem vypadala, jako bych měla svatozář. Taky jsem byla zpocená a měla jsem rozmazanou tužku na oči, ale nemohla jsem nic dělat. A to pro mě byl vzhled, zejména ten můj, vždycky na prvním místě.
Jakmile se výtah znovu otevřel, vyběhla jsem, div jsem se nezabila na koberci. Tenisky dneska nebyly můj kámoš. Srovnala jsem balanc, prohrábla si vlasy a zaklepala na dveře apartmánu, který okupovala hvězda z mých nočních můr.
Harry mi se zívnutím otevřel a zamračil se. " To to trvalo."
Mohla jsem se začít hádat. Mohla jsem to svézt na dopravní zácpy před jeho oblíbeným obchodem, což bylo jediné místo, kde se daly sehnat šátky, které chtěl, ale ze zkušenosti už jsem věděla, že by mu to bylo jedno. Harry londýnskou dopravu znal, nesnášel ji, ale i přesto pro něj nebyla dostatečnou omluvou.
" Promiň." Bylo to jediné, na co jsem se zmohla.
Jedno perfektní obočí vyletělo vzhůru. Nenáviděla jsem to obočí. Jako by mi vždycky říkalo: Jsi ta nejnižší forma života, která může být vděčná, že jí dovoluju líbat mi boty. Proto jsem nikdy nemohla já svoje obočí vytáhnout. I když jsem chtěla, obě dvě se pokaždé jen prohnuly.
Počkat, zpátky k tématu. Kde jsem to byla? Oh, jasně, Harry zvedal obočí.
" No," řekl majitel onoho obočí. " To bys měla. Kde je moje presso?"
Podala jsem mu ho a pokoušela se neupustit tašky, se kterými mi, jen tak mimochodem, nepomohl.
" Koupilas mi ty šátky?"
" Jo," řekla jsem pyšně. Měla jsem ze sebe radost. Teda, už jste někdy potkali někoho, kdo by v sedm ráno dokázal sehnat dvacet osm krepových šátků od Hermese?
" Kolik?"
" Dvacet osm." Prošla jsem do apartmánu a následovala ho k oknu, ze kterého shlížel ven na ulici s arogancí jenom jeho vlastní.
" Nějakej zelenej?"
" Mám šest různých odstínů zelené."
" Hm," otočil se ke mně a z bezpečné vzdálenosti se na mě zachmuřil. " Doufám, že další režisér, se kterým budu muset pracovat, mi nebude do cesty plést nějakýho dalšího vola. Připomeň mi, ať to řeknu Cowellovi."
" Ano, Harry." Nebyla jsem překvapená, že mi za šátky nepoděkoval. Dál jsem skládala věci, které jsem pořídila, takže si Harry mohl vzít jeden, který se mu obvzlášť líbil. Seděl na opěrce křesla a sledoval mě, jak pracuju.
" Kdy je to blbý focení?"
" V deset třicet," odpověděla jsem, aniž bych vzhlédla.
" Hm. A abys věděla, to latté je studený." Bez dalších slov kolem mě prosvištěl. Ztuhla jsem a snažila se nedat na sobě znát nervozitu.
Jsem Andy Turnerová, je mi dvacet tři, a tohle je můj podělanej život.
Jsem osobní asistentka Harryho Stylese (což je jen hezčí název pro osobního sluhu). Všichni si myslí, že vídat nejznámějšího zpěváka současnosti, je ta nejlepší práce, kterou jsem mohla dostat. Chtěla jsem být módní stylistka a pracovat se známými osobnostmi, chodit do čistíren pro jejich krásné šaty od Gucciho a smokingy od Versaceho.
Móda byla můj život. Moje matka byla maloobchodní designérkou, a vlastnila malý butik na londýnském Piccadilly. Vídala jsem dechberoucí róby celé dětství, a to, společně s psaním, bylo něco, co jsem chtěla dělat. I když jsem byla mladší, oblékala jsem své kamarády a bratrance a sestřenice. Jiné holčičky si hrály s panenkami a já je oblékala.
Nevím, jestli to nezní, jako že lítám hlavou v oblacích, ale pro tohle jsem žila. Teda, nikdy jsem se nechtěla proslavit nebo tak něco. Nikdy jsem se moc nezabývala tím, co nosím, pominu-li, že jsem chtěla, abych vypadala trochu dobře. Byla jsem typ holky, co hrála fotbal, ale ještě jsem k tomu milovala navrhovat lidem oblečení.
Do Londýna jsem po vysoké přijela kvůli mé fascinaci módou. A tam se to všechno přihodilo. Milovala jsem i Paříž a Řím, ale v Londýně to žilo. Zamilovala jsem se do tohohle města na první pohled a už jsem nebyla schopná ho opustit. Měla jsem pár divných prací a tak, dokud mě nezaměstnali v bulváru, kde jsem zároveň se psaním módních sloupků, narazila na to, že TEN Harry Styles hledal osobní asistentku. To bylo před šesti měsíci.
A proto se můj život proměnil v peklo.
Harry byl slavný, krásný, a všemi chtěný, všemi návrháři. Úplně všemi. A já věděla proč. Byl nádherný a tajemný a vysoký. Díky tomu se okolí stávalo přitažlivějším, když v něm byl Harry. Kamery, světla, oboje ho milovalo. Dokonce i když můj život proměňoval v peklo, nemohla jsem se ubránit, protože vypadal tak dobře. Byl to jednoduše a zkrátka... Harry.
Byl si sám přívlastkem.
Což, mimochodem, neulehčovalo práci pro něj. Harry v každém slova smyslu hvězda. A já pro něj dělala ze dvou důvodů:
1) Harry byl někdo ve světě módy a i tahle zanedbatelná prácička mi byla přínosem.
2) Fakt dobře mi platil. Myslím fakt dobře.
3) Byl, nehledě na jeho mučení, sexy.
Ne že bych do něj byla zabouchlá. Oh, ne, nesnášela jsem ho tak, že jsem nemohla na sex s ním ani pomyslet. Mimoto, měl kolem sebe dost sexy holek, které mu podstrkovaly své čísla. Věděla jsem to, protože mi půjčoval svoje Blackberry k práci. Takže na mě si nemyslel. Nezaznamenal mě ani nikdo další, když jsem byla vedle něj.
I tak byl ale přitažlivý. A já byla holka, i když Harryho to nejspíš nepochytil.
Jako obyčejně jsem spokla všechen svůj vztek a frustraci. Moje kamarádka a bývala spolubydlící, Casey, vždycky říkala, že od frustrace je blízkok výbuchu.
" Jak sopka, Andy," říkala, když mě sledovala, jak obvolávám několik pekáren, abych dostala Harryho oblíbené croissanty.
" Casey, odjeď." Vzpomínám si, jak jsem jí to řekla. Jenom protočila panenky.
" A ty, Andy. Může ti to bejt ukradený. Stejně ti jich pár vezmu já, jak vždycky."
To byl fakt. Měla jsem kliku, že jsem Casey měla. I když se odstěhovala ke svému příteli Georgovi, vždycky jsme si byly poblíž. Georg byl v pohodě, ale moc se se mnou nebavil.
Zhluboka jsem se nadechla a otočila se na Harryho. Ruce jsem si dala do kapes, to pro případ, že bych ho chtěla praštit.












